Muži ven !!

Tak jsem začal psát blog a zdravím tímto všechny případné čtenáře.

Chci předeslat, že to je spíše akt vycházející z čirého zoufalství z toho, co se děje kolem mě, snoubený s pocitem, že před některými věcmi už prostě nemůžu uhýbat, ale i s vědomým toho, že sám s nimi nic nenadělám. Vlastně bych teď radši jel venku na kole, protože je tam krásně, ale o psaní blogu už přemýšlím delší dobu a onen pomyslný pohár již přetekl, tak se do toho dám:). Předem se omlouvám za případné gramatické chyby a rovněž si nejsem jistý slohovou kvalitou textu, přesto doufám, že to snad bude k něčemu.
Poslední kapkou pro napsání tohoto příběhu byl nedávný zážitek při cestování. Jel jsem z Olomouce do Ostravy a po delší době jsem na této trase využil služeb Českých drah:
nastoupím do vlaku a sednu si do kupé, ve kterém je ještě jedna postarší paní a jeden muž zhruba mého věku (kolem 30:). Hned po vyjetí ze zastávky přichází pan průvodčí a slušně a hlasitě pozdraví, působí sebevědomě, až moc (je zajímavé jak do jeho chování přesahuje vnitřní úsilí, které, jak přizná později, vynakládá na překonání přirozených vnitřních překážek a je tak až křečovitě sebejistý). Následně mě a druhému pánu v kupé důrazně sdělí, že sedíme v dámském oddíle a jelikož jsme muži tak, pokud by paní nechtěla s námi cestovat, tak nás bude muset z kupé vykázat, přitom se tázavě podívá na paní, jestli nás tedy vykázat má či nemá. Napětí, které v sobě má asi i přípravu na možnou fyzickou obranu před pokusem o mé vyvedení průvodčím z kupé, naštěstí trvá jen okamžik, jelikož žena s překvapeným výrazem, ale i s jistou mírou potěšení z toho, že jí na chvíli někdo dává možnost rozhodovat o tom, jestli chce s muži sedět nebo nikoliv, odpovídá, že samozřejmě ne, že jí "pánové nijak nevadí". Po mé reakci, že se jedná o protiústavní diskriminaci, mě pan průvodčí informuje o tom, že on s tím vnitřně také nesouhlasí, ale že je to nařízení zaměstnavatele, které musí plnit, a že to " určitě mají nějak ošetřené, aby to nebylo protiprávní ", a že v minulém týdnu takto vykázal několik mužů, a že to probíhalo bez problémů. Já mu na to odpovídám něco ve smyslu, že nemůžou mít "určitě" nějak ošetřené protiústavní opatření a průvodčí odchází. Potom na další zastávce přistupuje do kupé ještě nějaký student. I jeho, upozorňuje průvodčí na nevhodnost jeho pohlaví, pro sezení v tomto oddíle, ovšem již bez jakékoliv obranné reakce ze strany studenta, který mírně překvapeně, ale smířeně přikývne, poté otevře knížku a čte si. Já s dalšími dvěma cestujícími ještě chvíli o věci debatuji, vyjadřuji své rozhořčení a přesvědčení o tom, že jsem o zavedení tohoto "opatření" věděl, ale byl jsem přesvědčen, že je již dávno zrušeno, jako diskriminační. Pán s paní vyjadřují překvapeni, jelikož o tomto prozatím nevěděli, přičemž druhý muž se nijak dotčený necítí a prohlašuje, že mu to zas tak nevadí a že on by klidně odešel, pokud by byl vyzván. Cesta končí.

Jelikož, jak jsem psal, toto už jsem nemohl nechat jen tak, tak jsem následně podal podnět k prošetření státnímu zastupitelství a také ČOI..

Další překvapení následovala po několika týdnech: Nejdříve jsem se dozvěděl, že se o diskriminaci nejedná a pan státní zástupce Jindřich Pazdera z Olomouce mi vysvětlil, že tedy cestování mužů v blízkosti žen je pro ženy opravdu nebezpečím a tudíž takové opatření, které znamená jejich separaci není diskriminační.
Potom co jsem podal podnět k přezkoumání takovéhoto vyřízení, mi nadřízená státní zástupkyně Šárka Bobáková z Ostravy napsala, že nejen, že oddělování mužů od žen při cestování není protizákonné, ale "především není společensky škodlivé, ba právě naopak " a že "přiměřeně realizovaná pozitivní diskriminace, jejíž praktické důsledky spočívající ve vykázání mužů do jiných prostor vlaku...je odůvodněna legitimním cílem" a navíc si přisadila, že "předmětné opatření především není společensky škodlivé (pod tento pojem lze stěží podřadit zhrzení jednotlivců neuvědomujících si potřebu řešit obecně přijatelným způsobem často se vyskytující negativní jevy v současné společnosti)".
K poslední větě bych chtěl dodat akorát, že si po jejím přečtení více než zhrzený připadám spíše naštvaný proto, že státní zástupkyně místo toho, aby hájila právo, tak mě uráží. Ve svém vyjádření bohužel nereaguje ani na jeden argument, který jsem uváděl. Místo toho projevuje svůj diskriminační názor, že řešení některých problémů ( byť i smyšlených: nebo mi uniklo, že máme problém, že ve vlacích muži napadají ženy?) se vyřeší oddělováním černých a bílých, mužů a žen nebo jakýchkoliv jiných skupin. Zřejmě, jako každý, kdo takovéto názory zastává, má asi sama vnitřně nevyřešený konflikt, který si tímto přístupem pro sebe snadněji řeší ( snad nějaké zhrzení?). Což je, dle mého názoru příčina většiny diskriminačních postojů obecně. Problém, ale spočívá v tom, že tento svůj diskriminační postoj očividně promítá do své práce, a zaměňuje jej za názor právní, přičemž toto její stanovisko je i oficiálním stanoviskem českého státu.

Na závěr navazující zamyšlení, spíše intelektuální:)

Vlastně nevím, jestli se mi nezdá více než fakt, že dva státní zástupci dali přednost svým předsudkům před selským rozumem, alarmující, onen přístup všech těch mužů, kterých muselo být za dobu fungování výše uvedeného opatření tisíce, kteří nejen že se nijak nebrání, ale přijímají ono předem provedené odsouzení a kolektivní vinu bez reptání a pokorně opouštějí svá místa, proto, že jsou muži !!. Jak se přímo nabízí paralela s neblahým sociologickým jevem postupného vytrácení se mužství a otcovství v tom pravém slova smyslu. Jedná se jistě spíše o psychologicko - sociologický jev, který je nejspíše dán vývojem společnosti. Myslím ale, že tento vývoj nyní již bohužel připomíná ono vylévání vaničky i s dítětem a jeho výsledkem je dnes faktický stav, kdy jsou muži vykazování z určitých oddílů v dopravě jen proto, že mají jiné pohlavní ústrojí než ženy (toto opatření se totiž vztahuje i na hermafrodity, případně bezpohlavní jedince, jelikož jde o dámský oddíl). Absurdita tohoto "opatření" se ještě více projeví v případě, že žena, která podstoupila operativní přeměnu pohlaví a k tomuto zákroku cestovala do jiného města vlakem, cestou tam v oddíle jela bez problémů, ale na cestě zpět již bude vykázána:)
Celé "opatření" je nejspíše založeno na něčem co si uvědomuji již delší dobu, ať již ve vztazích kolem, ale i v médiích. Pozoruji asi přirozenou, ale přesto nebezpečnou, tendenci ve vývoji vztahů mužů a žen. Myslím, že hlavní roli zde hraje premisa, jakýsi podvědomý společenský úzus, v dnešní době již jen umě vytvářený médii, že ženy jsou diskriminovány, že jsou oběti a chudinky a že muži jsou původci toho zla. Myslím, že toto pojímání obou rolí zřejmě vychází z nerovnoprávnosti obou pohlaví ve středověké společnosti, která však fakticky skončila přiznáním volebního práva ženám v polovině minulého století, které jde ruku v ruce s, na první pohled zřejmou, převahou fyzických (nikoliv psychických) dispozic mužů. Jelikož média, potažmo lidé, navíc mají rádi jednoznačné příběhy, v tom nejlepším případě, právě o dobru a zlu, mohl se tento stereotyp tak hluboce vrýt do společenského podvědomí a neustále je umě využíván jak některými ženami v každodenním životě tak i různými postemancipačními hnutími. Myslím, že stejně jako obrana musí být přiměřená útoku a po jeho odvrácení musí skončit, tak by měla i ona dnešní "emancipace", která již dávno ztratila opravdového nepřítele, kterým byla nerovnoprávnost mezi ženami a muži, přijímout konečně fakt, že tento  "útok" již v polovině minulého století skončil a že další boj již není obranou, ale útokem. Dnes je to vylučování mužů z oddílů v dopravě a pokud je tento vývoj kvitován ze strany státních orgánů, jaké "opatření" někdo v zajetí premisy o zlých mužích příjme, samozřejmě s nejlepším úmyslem, zítra? Na závěr musím podotknout, že doufám, že čtenář pochopil, že v tomto článku nejde o rozdělování mužů a žen, ba právě naopak, že je to obrana, a to doslova, proti takovému jednání a jsem přesvědčen, že kdokoliv, i ten kdo třeba v osobních vztazích má tendenci zobecňovat například "jaké ty ženy jsou potvory" nebo naopak "jací ti muži jsou hulváti", musí uznat, že nelze takovéto zobecňování povýšit na společenské pravidlo a normu. Nejsem si jistý zda tento článek zapůsobí na čtenáře tak jak na mě zapůsobila ona osobní zkušenost, jelikož, i přesto, že jsem tato opatření znal z učebnic historie, jsem až po osobní zkušenosti pochopil jak se asi cítili lidé, kteří byli v dopravě bezdůvodně oddělováni ať už v Americe či JAR. Ona osobní zkušenost, kdy Vám někdo s výrazem nejvyšší oprávněnosti sděluje, že Vaše pohlaví není vhodné pro nerušenou jízdu vlakem a je možné že proto budete vykázáni do jiné části vlaku je asi nepřenositelná, zvlášť pokud člověk do té doby žije, alespoň co se týče představ, v právně a institucionálně rovnoprávné společnosti. Přesto doufám, že pokud se o tom, že se tato diskriminace odehrává dnes a denně ve vlacích ČD dozví touto cestou co nejvíce čtenářů, bude to snad k něčemu dobré. Naději na pozitivní budoucí vývoj mi přináší i reakce všech (mužů i žen), se kterými jsem se o tuto zkušenost osobně podělil, a kteří bez výjimky a bez vysvětlování dávali najevo nepřijatelnost takového "opatření". Myslím, že je v celé věci nejdůležitější vědomí  toho, že jsme všichni v prvé řadě lidé a na této úrovni jsme si všichni rovni a proto není přípustné lidi rozdělovat podle jakýchkoliv fyzických znaků. Na závěr přidávám odkaz na píseň, která mě napadla v souvislosti s postojem státních zástupců (zde)

Přeji pěkné dny v rovnoprávném státě:)
P. M.